Květen 2011

Šlechtická koťátka

21. května 2011 v 20:26 | Pája |  Milý deníčku...


* Jak už to tak bývá, když někdo není rozený talent na poznávání pohlaví, z kocourka je kočička a naopak. Jak už jsem psala, Icika si necháme. Tedy necháme si Icinku, jelikož veterinář nám sdělil, že je to kočička, potom si necháme Černouška, jelikož je to kluk, a taky si necháme Nessie, jelikož nám přišlo krutý ji nechat utratit. Budeme se snažit ji někomu darovat během 8 týdnů, kdy bude u nás vyrůstat. A jestli se neudá, budeme mít doma hotový kočičinec. 4 kočky na krku - OJÉ!
* Jsou už opravdu velká. už mají přes 20dkg a pomaličku se plazí. Mojí tlusťoušce (Icině) se pomaličku rozlepují očička a začíná tak jako chodit. (U malých miminek - batolat - se říká, když začínají couvat, znamená to, že brzy začnou chodit. Dnes Icina začala couvat :D) Mám z nich radost. Dokonce jsme jim i dnes předělali pelíšek. Už nebydlí v meritce, ale v ohrátce z meritek a na montérkové bundě. Taky jsem se s nimi dnes celé odpoledne opalovala. - Tedy oni byli pod mým starým deštníkem ve stínu a já se opalovala (až spalovala) na sluníčku.
* Dnešní den celkem pohoda, dopoledne jsem poklidila dům a odpoledne leháro a slunění. Myslím, že zítra si to zopakuji, ale tentokrát s krémem na opalování.
** Šlechtická koťátka proto, protože Vanessa von Diton a Icinka von Icik a Černoušek, ten je Černoušek, obyčejné kotě :D (Tomu jsme ještě jméno nedovymysleli, a ani to asi neplánujem:-))

Icik

16. května 2011 v 17:20 | Pája |  Milý deníčku...
Ahoj,
dnešní den je poněkud zvláštní. Jednu chvíli mám radost (mám dvojku z fyziky a dějáku), v duhou chvíli mám ještě větší radost protože Bufina (naše adoptivní kočička) porodila - já vím, že se říká vrhla - tři koťátka. Jedno je černé jako náš Satanášek, a dvě jsou zlatá jako Garfield. Jsou opravdu rozkošná, jenomže nemůžeme si je nechat. A to je další chvíle, - pokud dobře počítám tak třetí - smutná chvíle, protože je budeme muset utratit. A pak nacházíme kousek naděje. Vytiskla jsem sto letáčků a vhazovala je do schránek v našem okolí. A pak ještě další záblesk naděje. Necháme si jedno koťátko, ale znamenalo by to, že musíme utratit Bufetku :(.. Je to smutné, ale Bufina nikdy nebyla naše, jako NAŠE. Vždy byla tak jako ťuťu-ňuňu, ale obličej bych k ní nedala a do postele bych si jí taky nevzala. Je to naše kočka, ale taky je to ta "kočka od vedle" .. Je to smutný, ale pokud se nikdo nenajde, kdo by chtěl všechny tři koťátka, nebo aspoň jedno. Stačilo by opravdu jenom jedno - na záchranu aspoň jednoho života navíc - bylo by to úžasné. JInak to bude hrozný.

Taky jsem měla strach, co řekne taťka na tenhle nápad mít naší, ale opravdu NAŠÍ kočičku/kocourka. Myslela jsem, že řekne něco jako:" No to nepřipadá v úvahu, nepostaráte se ani o Satyho a natož ještě další" Ale řekl :" Tak ale jestli si ho budeme chtět nechat, bude to Icik!" *Úleva* Aspoň o další život navíc. Rve mi to srdce. Ale pokud to tak musí být, aspoň, že zachráníme Icika, to je největší naděje, kt. mám.


Vaše ubrečená Pája :'-(
Omlouvám se za kvalitu fotek, ale ona je přinesla do meritek (tvárnice, ztracené bednění, nebo jak tomu chcete říkat) takže to není moc kvalita. A taky jsem ji nechtěla lekat bleskem atp.

Ha, tak vás zklamu. Fotky se nechtějí zobrazovat.


Tousty, Slzy, Smích a Palačinky

3. května 2011 v 17:40 | Pája |  Milý deníčku...
Ach né, jen na okamžik jsem si myslela, že bude zase nějakou dobu pěkně a slunečně. Ovšem, mýlila jsem se! NO nic, počasí nechávám stranou.
Nesnáším laborky. Nebo ne nesnáším, ale už mě ta chemie pěkně s... chyci říct štve! (:-)) Je to nuda, a navíc když se pokaždý ptám/e " A co dál ?", "A tohle se má dělat takhle nebo jak ?" .. Už mě to unavuje, nejen že si připadám jako totální blb, ale ještě ke všemu je to stereotypnost. (Což jsem si teď vzpomněla na projekt na Ov - stereotypnost je špatný návyk!)

Nemám nic zajímavého, snadc jen, že byl 1. Máj a já uschnu. A předtím byly čarodky a ty jsem nejdříve prožila v slzách a poté ve smíchu. Spaly jsme u nás (já, Niki, Janča a Týna) a koukaly do noci na filmy. Měly jsme velké plány, bohužel nám to pokazilo Proroctví 2009 (Knowing 2009).
Náš plán se skládal z:
Proroctví 2009
Fredie (novější verze, neznám přesný název)
a potom nějaká komedie na dobrou noc, abychom usnuly.
Tak, teď znáte náš původní plán. Náš plán se změnil v tom momentě, kdy jsme shlédly Proroctví, protože to bylo ... nevím jak to mám vůbec popsat. Pro mě to bylo hrozně emocionální? dojemný? smutný? Opravdu nevím jak to popsat. Stejně jako Remember me už dvakrát vidět nemusím (taky mám z toho velice silný zážitek - hodiny a hodiny jsem kvůli Tylerovi probrečela), tak i tento film ve mne toho zanechal mnoho.
Náš plán (poupravený):
Proroctví 2009
Epic Movie
Date Movie
Dance Flick
Letos jsme se rozhodly, že na čarodky pod park nepůjdem. No snad jen tak večer (třeba v jedenáct atp), ale ani to jsme nezvládly. Veškeré naše plány padly. Protože - únava a taky filmy byly záýivnější :-)

Pěkný večer-
Pája